Sledujte nás na Instagrame

@hospodarske_novinyFacebook
12.03.2002, 00:00

Aká je česká Kniha roku 2001

Literárni vedci niekedy trpia nedostatkom tém na písanie svojich štúdií, ale vďaka výsledkom koncoročnej ankety Lidových novín by sa azda jedna zaujímavá našla. Mohla by znieť poeticky: Paríž a česká literatúra. Toto mesto má evidentne blahodarný vplyv na spisbu našich západných susedov, popri Milanovi Kunderovi je to najmä Lubomir Martínek a po poslednej knihe nepochybne aj víťaz spomínanej ankety Patrik Ouředník. Za pozornosť stoja už jeho staršie počiny, okrem esejí či prózy je to najmä svojrázny slovník s názvom Šmírbuch jazyka českého, dielo, vďaka ktorému čeština nezostáva v zajatí jazykovedných konzervatívcov s hrdelným právom. Svojou najnovšou knihou Ouředník nezostal v zajatí domácich tém a komplexov menejcennosti, nezvyčajným štýlom napísal malú knihu o veľkých témach a celom jednom storočí.
Na obálke knihy postáva hlúčik mužov vo vojenských plášťoch. Na ich uvoľnenej konverzácii by nebolo nič zvláštne, keby pritom nemali na hlavách plynové masky. Tento záber svojou absurditou predznamenáva ráz celej knihy s názvom Europeana a podtitulom Stručné dějiny dvacáteho věku. Kritici si príliš nevedia poradiť so žánrom, akým je napísaná, tápanie sa začína už u autora doslovu, podľa ktorého ide o dielo na pomedzí esejistiky a beletrie. Esejistika možno áno, beletria asi nie. Ouředník našiel jeden z mála správnych spôsobov ako písať o dejinách. Keďže ich objektívny výklad nie je v podstate možný, zvolil si vlastný koktail z faktov veľkej histórie premiešanej s čudesnými príbehmi malých ľudí či opismi a parafrázami objavných myšlienok z rozmanitých vedných oblastí. Hranica medzi skutočnosťou a fikciou je v tomto prípade nejasná, rovnako obmedzené sú naše schopnosti overiť si uvádzané fakty. Mnohé absurdity sa mohli stať naozaj, niektoré azda iba v autorovej hlave. Podstatný je v tomto prípade výsledok, ktorým je zábavná kniha prevažne o smutných veciach. Autor sa v nej na najväčšej ploche sústredil na totalitné režimy a rekordné genocídy, ktoré sa s ich pôsobením spájajú. Najtypickejším prvkom minulého storočia sa po prečítaní knihy zdá koncentračný tábor. Je akýmsi refrénom Ouředníkovej knihy, nástojčivo sa vracajúcim v rôznych kontextoch a spôsoboch podania. Tento výber je oprávnený, tábory v sebe spájali mnohé "výdobytky" svojej doby, napríklad pásovú výrobu dovedenú ad absurdum k pásovému zabíjaniu, hľadanie lepšieho sveta korunované nájdením pekla, masové traumy a neurózy, rozkvet nacionalizmu a ďalších foriem nadradenosti. Ak sa v živote pokúšame oddeliť podstatné od nepodstatného, Ouředník celú túto snahu neguje s poukázaním na to, že veci spolu môžu súvisieť bez ohľadu na to, aký význam im pripisujeme my alebo oficiálna historiografia. Napriek prevažujúcim hrôzam kniha opisuje aj príjemnejšie udalosti a spoločenské zmeny, akými bol v 20. storočí meniaci sa vzťah spoločnosti k sexu a cirkvi k evolúcii, obťažovanie na pracovisku (v tomto prípade by sa kniha mala volať skôr Americana), predpovede konca sveta, hľadanie celosvetového jazyka, pozitívne myslenie či absurdné divadlo. Ouředník, ktorý rád parafrázuje mnohé zistenia z psychoanalýzy, zdanlivo využíva jednu z jej metód. Text miestami pripomína voľné asociácie vymedzené iba dobou, z ktorej môžu čerpať, v skutočnosti ide o prepracovaný koncept a výborný nápad dovedený k zdarnému koncu. Keby rad gratulantov nebol taký dlhý, mohli by sme sa pridať.
Ukážky z knihy:
A psychoanalytikové říkali, že souhlas velké většiny Němcu s ideologií nacismu byl projevem sexuální frustrace a Němci že vlastně hledali otce, kdežto víra v komunismus je spíš výrazem sadomasochismu ve své infantilní fázi (s.102).

A v zemích okupovaných Němci pořádali po válce lidi zátahy na kolaboranty a vlastizrádce a pod. a ženám, které spali s Němci, stříhali vlasy, a jeden vězeň z koncentračního tábora se vrátil domů s oholenou hlavou a šel na tancovačku s přítelkyní své sestry, které místní občané ostříhali vlasy, protože spala s německými okupanty, a tančili spolu a hlavy měli opřené o sebe a jiným lidem to přišlo nemístné a skoro nechutné (s.114).

A napřed že byli lidé neurotičtí, protože by bývali chtěli dělat zakázané věci, ale nemohli, protože byli zakázané, a když zákaz porušili, cítili se provinile. A později, když už se skoro všechno smělo, začali být depresivní, protože nevědeli, co by vlastně chtěli dělat, a proměňovali se v nové patologické subjekty, a psychiatři říkali, že patologický subjekt se za tu dobu úplně změnil (s. 65).

Později komunisté usoudili, že nejlépe zlomí nepřátelský postoj rolnictva tím, že v zemědělských oblastech, na Ukrajině, na Severním Kavkaze nebo v Kazachstánu, vyvolají hladomor. A odklonili železniční dopravu a zablokovali přístupové cesty a zavřeli obchody a zakázali trhy a pod. a šest milionu lidí zemřelo hlady. A někteří lidé zatajovali mrtvoly svých příbuzných a prodávali je na černém trhu nebo sousedům a za peníze, které dostali, kupovali maso z jiných mrtvol, protože nechtěli jíst maso těch, se kterými třeba v minulosti prožili něco hezkého (s.105).

Ticketportal.sk